Jak jsem neztratil kouzlo ani v době lockdownů: Od šití roušek až po online show

Když na jaře roku 2020 udeřila pandemie covidu a ze dne na den se zavřela divadla, společenské sály a zrušily veškeré akce, ocitl jsem se – stejně jako většina mých kolegů z umělecké branže – v naprostém tichu. Jeviště zhasla, potlesk utichl a diář plný představení se vyprázdnil. Pro kouzelníka a iluzionistu, který žije živým kontaktem s publikem, to byl šok. Rychle jsem si ale uvědomil, že sedět se založenýma rukama nikomu nepomůže. Pokud se nemohlo kouzlit na pódiu, museli jsme vykouzlit něco mnohem důležitějšího – vzájemnou pomoc a naději.

Naše největší kouzlo: Roušky pro Thomayerovu nemocnici

V prvních dnech pandemie byl obrovský nedostatek základního ochranného materiálu. Zdravotníci v první linii i pacienti často neměli ani obyčejné roušky. Proto jsem se spojil s Dobrovolnickým centrem Thomayerovy nemocnice v Praze 4 a odstartoval projekt s výzvou: "Společně vykouzlíme roušky pro nemocnici".

Zapojil jsem své fanoušky, přátele i partnery:

• Kdo uměl šít, chopil se jehly a nitě nebo usedl k šicímu stroji.

• Pro ty bez šicího stroje jsme připravili šablony pro nastříhání látek a přípravu komponentů, případně jsme přijímali darovaný materiál a roušky došívali sami.

• Aby lidé nemuseli zbytečně cestovat a riskovat nákazu, organizovali jsme svoz roušek a materiálu přímo z domovů dobrovolníků rovnou do nemocnice.

Byla to neskutečná vlna solidarity. Jako poděkování a motivaci jsem pro prvních pět zapojených připravil kouzelnické sady a všem ostatním dobrovolníkům přislíbil vstupenky na speciální unikátní show, kterou jsme pro ně uspořádali po uklidnění situace.

Přesun před kamery i kouzelnické sady domů

Pomocí v nemocnici to ale neskončilo. Doba lockdownů trvala měsíce a já hledal způsoby, jak přinést radost rodinám zavřeným doma:

• Výroba kouzelnických sad a online výuka: Děti i dospělí trávili celé dny mezi čtyřmi stěnami. Začal jsem proto vytvářet a kompletovat vlastní kouzelnické sady doplněné o návody a online výuku kouzel, aby si lidé mohli magii vyzkoušet sami doma a zabavit se.

• Online představení: Pokud diváci nemohli přijít za mnou do sálu, přišel jsem já k nim do obýváků. Přestavěl jsem prostor na improvizované studio a začal vysílat interaktivní online kouzelnické show. Vyžadovalo to zcela jinou práci s kamerou i publikem na dálku, ale umožnilo to zůstat v kontaktu s diváky.

Čas pro dílnu: Opravy rekvizit a příprava nových velkých show

Během běžné sezóny člověk neustále přejíždí z vystoupení na vystoupení a málokdy zbývá čas na technické zázemí. Pauzu jsem proto využil beze zbytku:

• Oprava a renovace rekvizit: Vzal jsem do ruky nářadí, barvy i techniku a zrenovoval veškeré aparáty, bedny a kouzelnické rekvizity, které během let na cestách utržily šrámy.

• Příprava nových velkých show: Volné měsíce byly skvělou příležitostí ponořit se do skicářů, vymýšlet nové scénáře, stavět neokoukané iluze a připravovat zbrusu nová celovečerní představení, se kterými jsem mohl po otevření sálů diváky ohromit.

Pohled zpět

Období covidu bylo pro kulturu obrovskou zkouškou, ale naučilo nás přizpůsobivosti, pokoře a lidskosti. Ukázalo se, že kouzla se neodehrávají jen v záři reflektorů, ale především v ochotě podat pomocnou ruku a nevzdat to, když se opona nečekaně zatáhne.